Slovník pojmů kolem polární záře

Předpověď a čísla

Kp index: planetární index geomagnetické aktivity od 0 do 9, počítaný za tříhodinové úseky a dělený na třetiny. Pro Česko je zajímavý od Kp 7 výš, pro severní Skandinávii stačí Kp 1 až 3.

Stupnice G: pětistupňová škála NOAA pro geomagnetické bouře. G1 odpovídá Kp 5, G2 Kp 6, G3 Kp 7, G4 Kp 8 a G5 Kp 9. Bouře z 10. května 2024 dosáhla G5.

Bz: severojižní složka meziplanetárního magnetického pole. Když je záporná (jižní), magnetosféra se snadněji „otevře“ a záře zesílí. Pro poslední hodinu před září je to nejdůležitější číslo.

Bt: celková síla meziplanetárního magnetického pole. Vysoké Bt samo o sobě nestačí, ale když je vysoké a Bz se otočí na jih, bývá z toho výrazná aktivita.

Rychlost slunečního větru: běžně 300 až 450 km/s, při příchodu CME i 700 až 1 000 km/s. Rychlejší vítr znamená víc energie a kratší dobu mezi měřením a reakcí Země.

Hustota slunečního větru: počet částic v krychlovém centimetru. Prudký skok hustoty často oznamuje příchod rázové vlny před CME.

Bod L1: místo zhruba 1,5 milionu km od Země směrem ke Slunci, kde měří sluneční vítr družice. Dává předstih asi 30 až 60 minut.

Hp30 a Hp60: novější indexy z GFZ Potsdam, podobné Kp, ale za 30 nebo 60 minut. Lépe zachytí krátké výkyvy.

Dst index: měří sílu prstencového proudu kolem Země. Silně záporné hodnoty znamenají velkou geomagnetickou bouři.

27denní cyklus: doba jedné otočky Slunce viditelná ze Země. Aktivní oblasti a koronální díry se po ní mohou vrátit a s nimi i polární záře.

Slunce a vesmírné počasí

Sluneční vítr: proud nabitých částic, který Slunce neustále vysílá do okolí. Bez něj by polární záře nebyla.

CME (výron koronální hmoty): obrovský oblak plazmatu a magnetického pole vyvržený ze Slunce. Když míří k Zemi, dorazí za jeden až tři dny a může způsobit silnou bouři.

Sluneční erupce: náhlé uvolnění energie na Slunci, viditelné jako záblesk v rentgenovém záření. Třídí se do tříd C, M a X. Sama o sobě polární záři nevyvolá, důležité je, jestli ji provází CME.

Koronální díra: oblast v koróně s otevřeným magnetickým polem, ze které proudí rychlý sluneční vítr. Způsobuje středně silné, ale pravidelné bouře.

Sluneční skvrny: tmavší místa na povrchu Slunce se silným magnetickým polem. Jejich počet je měřítkem slunečního cyklu.

Sluneční cyklus: přibližně jedenáctiletý rytmus aktivity Slunce. Cyklus 25 vrcholil kolem konce roku 2024.

Geomagnetická bouře: výrazné narušení magnetického pole Země slunečním větrem. Od Kp 5 se mluví o bouři.

Magnetosféra: oblast kolem Země ovládaná jejím magnetickým polem, která nás chrání před slunečním větrem.

Na obloze

Ovál polární záře: prstenec kolem magnetického pólu, kde záře vzniká nejčastěji. Při bouřích se rozšiřuje k jihu a může zasáhnout i střední Evropu.

Oblouk: klidný, souvislý pás záře přes oblohu, obvykle na začátku večera.

Závoj a paprsky: svislé struktury, které vypadají jako záclony. Objevují se při vyšší aktivitě a mohou se rychle pohybovat.

Korona: pohled zespodu na paprsky přímo nad hlavou, kdy se zdá, že vybíhají z jednoho bodu. Vidí se hlavně uvnitř oválu, třeba v Abisku nebo v Tromsø.

Substorm: náhlé zjasnění a rozpad záře do pohyblivých závojů, trvající obvykle 10 až 30 minut. To je moment, kdy lidé na severu křičí nadšením.

Pulzující záře: skvrny světla, které se rozsvěcují a zhasínají v rytmu několika sekund, často po substormu ve druhé polovině noci.

Zelená čára: světlo kyslíku na 557,7 nm, ve výšce zhruba 100 až 250 km. Nejčastější barva záře.

Červená čára: světlo kyslíku na 630 nm, nad 200 km. Z Česka vidíme hlavně ji.

Modrá a fialová: světlo dusíku, typicky na spodním okraji pohyblivých závojů.

SAR oblouk: stabilní červený oblouk, který se objevuje při velkých bouřích na nižších zeměpisných šířkách. Okem bývá skoro neviditelný, fotoaparát ho ukáže jako sytě vínový pás.

STEVE: úzký fialovobílý pruh na obloze, objevený a pojmenovaný díky amatérským fotografům. Nejde o klasickou polární záři, ale vzniká v jejím okolí.

Polární záře (aurora borealis a australis): severní a jižní polární záře. Na severu se jí ve Finsku říká revontulet, liščí ohně.

Pozorování a fotografování

Bortleova stupnice: devítistupňové hodnocení tmy na obloze. Pro polární záři v Česku hledejte místa s hodnotou 4 a nižší.

Oblast tmavé oblohy: místně vyhlášené území s ochranou noční tmy. V Česku například Jizerská oblast tmavé oblohy (2009), Beskydy (2013) a Manětín (2014).

Adaptace na tmu: proces, kdy si oko zvyká na tmu. Plná citlivost přichází asi za 20 až 30 minut.

Inverze: stav, kdy je u země chladnější vzduch než výš. Na podzim a v zimě drží v údolích mlhu, zatímco hory jsou nad ní na jasnu.

ISO: citlivost snímače. Pro polární záři obvykle 800 až 3 200.

Clona: otvor objektivu. Čím menší clonové číslo, tím víc světla. Ideál je f/2,8 a světlejší.

Expoziční čas: jak dlouho fotoaparát sbírá světlo. Pro záři typicky 2 až 15 sekund, při rychlém pohybu kratší.

RAW: formát fotografie bez ztrátové komprese a úprav, který umožní lepší zpracování barev a šumu.

Bílá rovnováha: nastavení barevné teploty. Pro polární záři kolem 3 500 až 4 000 K.

Časté otázky

Co znamená Kp 9? Nejvyšší hodnota, extrémní bouře G5. Taková noc přijde jen několikrát za sluneční cyklus a záře je pak vidět i v Česku nebo na jihu Evropy.

Je lepší sledovat Kp, nebo Bz? Kp pro výhled na noc, Bz pro poslední hodinu. Dohromady dávají nejlepší obraz.

Proč se Kp mění i zpětně? Předpovědní a rychlé hodnoty se dopočítávají z dat dalších observatoří. Definitivní Kp je k dispozici až s odstupem.

Co je to „polární záře dnes“ v předpovědích? Odhad, zda bude dnes v noci na vašem místě aktivita dost silná, obloha jasná a dost tmy. Stránka každého místa ho počítá pro konkrétní obec.